Cesta na Srí Lanku

Plán cesty

Po předběžné domluvě s Martinem, že bychom mohli někam na jaře vypadnout, jsme se rozhodli pro Srí Lanku. V hledáčku jsem měl i jiná místa, ale vzhledem k tomu, že tady jsme ani jeden z nás ještě nebyl, ceny letenek byly přijatelné a tak po prostudování pár článků o zemi to byla jasná volba.

Na eshopu jsem objednal poslední vydání Lonely Planet (2012) a asi 3 týdny před odletem koupil letenky a vyřídil víza. Ani jeden z nás si bohužel nemůže dovolit luxus několika týdenní dovolené, takže volíme kompromis a cestu plánujeme na 13 dnů. Podle průvodce a informací z internetu jsme si vytipovali místa, která jsou pro nás zajímavá a chceme vidět. Vlastní cestu budem plánovat až za pochodu podle situace.

Plán byl pojmout to spíše nízkorozpočtově, cestovat jen místní dopravou a stravovat se venku. Chtěli jsme poznat zemi a alespoň pár dnů ztrávit odpočinkem někde u vody. Na ubytování jsme se shodli, že budeme hledat až na místě, pokud možno střední třidu s teplou vodou, klimatizací a aby to moc nestálo. Chtěli jsme objezdit co nejvíce památek, navštívit hory a čajové plantáže, já se chtěl i potápět a případně pozorovat verlyby. Oba jsme se ale shodli na tom, že pokud by byla ta nejlevnější možnost dopravy nebo ubytování něčím zásadně omezujícím, případně by nás to nějak zásadně zdrželo, budeme připraveni na případný vyšší výdaj. Na plážích jsme se pak shodli, že vezmeme raději kvalitnější ubytování, abychom si dojem vysloveně nezkazili a trochu si tu dovolenou užili.

Popis cesty Srí Lankou

1. den

Na mezinárodní letiště Bandaranaike, ležícího asi 30km severně od Colomba jsme přistáli v odpoledních hodinách. Pro cestu z letiště jsme zvolili tu nejlevnější možnost autobusem. Autobusové nádraží je kousek cesty (pěšky 15 minut) od letiště, odtud pak bus č. 187 až na Colombo – Fort (v podstatě centrum města a vlakové nádraží).

Po příjezdu do města jsem šli rezervovat jízdenky na vlak na další den směr Kandy. Bohužel 1. třída byla již vyprodaná, takže jsem koupili 2. třídu (s místenkami). Zde jen jedna maličkost: přímo před budovou hlavního nádraží je kancelář, označená “Train tickets reservations”. Člověka logicky napadne, že se zde dělají rezervace na vlak. Jde ale jen to místní cestovku, která těží ze své polohy a po dotazu na rezervaci jízdenek, kde odpovědí je “no problem”, následuje asi desetiminutová zpověď kam a jak jedeme. Rozhovor končí nabídku celkem předraženého tripu po Srí Lance včetně ubytování, dopravy a průvodce. Při odpovědi, že chceme opravdu jen rezervaci na jízdenky borec suše odpoví, že si je máme koupit jinde (okénko asi o 50m dále).

V Colombu jsme měli ubytování v hotelu City, což bylo jediné ubytování, které jsme měli rezervované předem přes internet. Ostatní ubytování jsme už řešili dle potřeb a aktuální situace. Večer jsme vyrazili na pěší obhlídku okolí a zakotvili v pubu kousek od hotelu na pár točených a něco k jídlu v západním stylu (klobása s hranolkama apod.).

2. den

Vlak odjížděl v 06:00 hod., takže vztávání v 05:00 (bez snídaně, kterou jsme si zaplatili). Jídlo v nádražním bufetu a první kontakt s místní ostrou kuchyní. Vlak vypadal, že už je to jeho poslední cesta, interiér celkem dobitý a hodně jednoduchý. Cesta do Kandy asi 3 hodiny.

Po příjedzu do Kandy cesta pěšky přes město k chrámu s posvátným zubem. Cestou ochutnávání všeho, co vypadalo lákavě. Hlavní cesta je doslova lemovaná hezky vypadajícími pekárnami, tak bylo z čeho vybírat. Ve finále ale bylo úplně jedno, co si člověk vybral, protože ostrost zcela přebyla původní chuť.

Město Kandy na nás moc hezký první dojem neudělalo, tak místo plánované noci bereme autobus a pokračujeme směr Dambulla. Cesta autobusem asi 2 hodiny.

V Dambule využíváme nabídku jednoho tuk-tuku a necháváme se odvést do jednoho guesthousu (Sun Flower Inn) na ubytování. Kupodivu hezké, čisté klimatizované a ne drahé. Po ubytování nás ještě odvezl do areálu skalního chrámu a domlouváme s ním i cestu na druhý den do Sigiriye. Po prohlídce chrámů hledáme opět něco k jídlu a navečer jdeme ještě do víru nočního ruchu. Ten bohužel k našemu zjištění končí zhruba se setměním, takže po deváte už je jen tma a všechno zavřené.

3. den

Ráno celkem pohodová snídaně na hotelu a v 09:00 už čeká řidič na cestu do Sigiriye. Cesta asi 40 minut. Během cesty děláme s řidičem ještě dohodu, že na nás počká a za půlku ceny pak zaveze zpět do Dambully, odkud je lepší autobusové spojení pro další cestu. Vzhledem k tomu, že řidiče již “známe” a zatím vše klaplo, tak mu důvěřujeme, bereme jen foťáky, peníze a doklady (zbytek necháváme v tuk-tuku) a vyrážíme pěšky směr vrchol. Celá cesta včetně zastávek na focení, odpočinku a čekání ve frontách zabírá přesně 2 hodiny. Po návratu je řidič opravdu na místě a tak jedeme zpět do Dambuly, odkud pokračujeme autobusem směr Polonnaruwa.

V Polonnaruwě opět přijímáme nabídku místího tuk-tukáře, který nás veze na Leesha Tourist Home. Vzhledem k tomu, že se jednalo o ubytování, které jsme měli sami dle průvodce vybrané, tak nebyl důvod odmítnout. Cestou nám nabízí okružní cestu po místních památkách. Tu sice z prvu odmítáme, nicméně po zvážení faktů přijímáme. Řidič nám nabídl, že nás všude proveze bez vstupenek a cenu nižší než bychom zaplatili u pokladny. Když vezmu v potaz, že celý areál je dlouhý několik kilometrů a cena vstupenky je daná, tak ušetříme nejen peníze ale i čas. Pro řidiče jsou to teda opravdu dost slušné peníze, co za 2 hodiny vydělá ale když se vyzná, tak proč ne. Prohlídku zahajujeme pozpátku, takže do areálu vjedem zadní bránou a pohybujeme se směr pokladna. Vstupenky po nás nikde nikdo nechce a tak se celkme jednoduše ztrácíme v davu ostatních návštěvníků. Až teprve u poslední zastávky (respektive první od brány) jsme upozorněni, že když někdo bude chtít vstupenky, tak máme říct, že je máme v autobuse. Tak se i stalo a krátce po té nás kontroluje stráž. Po naučené větě sice pokračujeme v prohlídce, ale jsme už pod dohledem. Při návratu zpět k tuk-tuku nás již následují i hlídači, kteří jen od řidiče kasírují provizi a s úsměvem se loučí. Prostě krásně fungující černý byznys :-)

Večer jen večeře na hotelu, nějaké pivko a pokec s krajany, kteří tam tu noc bydleli také.

4. den

Po snídani vyrážíme opět na autobus směr Trincomallé (Trinco). Cesta asi 3 hodiny. V Trincu bereme tuk-tuk a pokračujeme rovnou na pláž Uppuveli. Dle Lonely vytipované ubytování je bohužel plně obsazeno, tak zkoušíme další v okolí. Využijeme i nabídku místního naháněče, nicméně to se nám nelíbí. Nakonec parkujeme v Aqua Inn, což se zpětně jeví jako dobrá volba. Pokoje jsou sice hodně jednoduché, koupelky jak v pracovním táboře, ale poloha na pláži, dobrý bar a přítomnost divecentra přímo v hotelu vše bohatě kompenzuje.

Večer se ještě vracíme na prohlídku Trinca, dáváme místní večeři (mimochodem jednu z nejlepších, co jsme zkusili) a ještě máme štěstí na nějaký festival, který má super místní náboženskou atmosféru.

5. den

Ráno koupačka a domlouváme odpolední výlet lodí na Pigeon Island za potápěním a šnorchlováním. Ten je národním parkem a platí se tam ne zrovna levný vstup. Vstupné se platí za loď, takže čím víc lidí na palubě, tím to pak výjde na jednotlivce levněji. Přidává se k nám ještě jeden čech a jedna němka.

Z mého pohlednu potápění lepší průměr: spousta korálů, murény, perutýni a velké želvy. Vybavení střední třída, neopren short 3mm a teplota vody v hloubce 29st. Viditelnost tak 6-8 m. Na šnorchl pak chobotnice a i hodně žraloků asi 1,5m dlouhých.

Odpoledne ještě koupačka, průzkum okolí a večerní pivko na baru. Zde pak jedno malé zpestření a tím bylo líhnutí želv v hnízdě přímo před hotelem na pláži. Při svitu baterek jsme tedy byli svědky celkem hezkého malého zázraku přírody:-)

6. den

Po snídani jdeme ještě do vody a kolem oběda vyklízíme pokoj a vracíme se zpět do Trinca. Původně jsme plánovali z Trinca cestu ještě do Anuradhapury, tu však nakonec po domluvě s Martinem rušíme a vracíme se zpět do Kandy. V Kandy opět využíváme nabídek místního řidiče tuk-tuku a necháme se odvést do Suisse View Residence na ubytování. Ne vždy se ale nabídky řidičů shodují s naší představou, takže toto ubytování volíme až po ostřejších debatách s jinými řidiči. Rezervaci na vlak na další den už neuděláme, mají zavřeno.

Na hotelu necháváme batohy a vyrážíme do města na jídlo a na pivko. Objevujeme celkem slušnou nálevnu s fakt dobrým točeným, nicméně na jídlo jdeme do postranních uliček mezi místní.

7. den

Ráno snídáme na vlakovém nádaží a kupujeme lístky vlakem na stojáka do Nuwara Elliya. Cestu prostojíme celou v otevřených dveřích ven, ale nelitujeme, výhled je opravdu úžasný a cestu vlakem si celkem užíváme. Nuwara Elliya nemá vlastní vlakové nádraží, takže vystupujeme na nejbližší stanici. Tam se jen prodíráme mezi naháněči a taxikáři, kteří nabízejí odvoz do města. Toto nevyužijeme a kousek před nádražím bereme normální autobus. Město ač celkem turisticky vyspělé nás moc neoslovuje a tak po několika dohadování se s řidiči najímáme jednoho pro cestu do továrny na čaj Pedro Estate. Řidič je celkem skromný a spolehlivý, tak ho pak ještě najímáme pro cestu k místnímu vodopádu Lovers leap a pak zpět do města. Ač nás před tím několik řidičů upozorňovalo, že večer už žádný autobus z města nejede a že tam musíme přespat (k čemuž ihned nabízeli i kde), bereme celkem bez problémů autobus směr Hatton. V autobuse potkáváme jednoho mladého brazilce, který má stejný cíl cesty jako my a tím je posvátná hora Sri Pada (Adams Peak). V Hattonu původně plánujeme noclech, ale vzhledem k tomu, že bychom zcela zbytečně ztratili den, přesedáme ještě v noci na autobus do Maskeliye. Od tud pak ve třech sdílíme tuk-tuk až do výchozího místa pro výstup. V noci bereme první ubytování, které najdeme a ukládáme se k asi tříhodinovému spánku. Brazilec nás opouští a pokračuje rovnou na vrchol.

8. den

Ráno ve 03:00 vztáváme a ihned vyrážíme směr vrchol. Batohy necháváme na hotelu a bereme jen teplejší oblečení, bundy a foťáky. Výstup je celkem vyčerpávající, ale zvládáme to zhruba za 2,5 hodiny a tak stíháme v 06:00 východ slunce na vrcholu. Cestou je spousta stánků od suvenýrů přes občerstvení, které jsou otevřené i v noci. Na vrcholu je celkem plno, tak se pěkně mačkáme. Opět potkávám brazilce, který vypadá dost promrzle a nevyspale, takže jsme rádi, že jsme zvolili to ubytování dole. Následuje celkem rychlý sestup zpět dolů, pak až snídaně a naše cesta pokračuje autobusem směr Kitulgala (přes Hatton).

V Kitulgale jsme hned u silnice našli rafty, tak domlouváme podmínky, odkládáme batohy a jen s foťákem vyrážíme na vodu. Kluci fafťáci to mají celkem vychytaný, takže nás odvezou s raftem na start sjezdu, foťáky balí do vodáckých pytlů a sjezd může začít. Je to naše první zkušenost s raftem, tak volíme klidnější sjezd, který si ale maximálně užíváme. Raft máme sami celý pro sebe, jedeme jen ve dvou s místní posádkou dalších dvou kluků.

Odpoledne nás čeká celkem dlouhá cesta autobusem na jihozápadní pobřeží, tak se rozhodneme čekat na nějaký rychlejší, pohodlnější a hlavně klimatizovaný autobus. Po hodině čekání se bohužel nedočkáváme a tak zvažujeme naše další možnosti. Nakonec najímáme tuk-tuk pro cestu dlouhou 4 hodiny a vyrážíme směr Bentota. Večer za tmy dorazíme do cíle a podle Lonely vytipovávám hotel Wunderbar Beach Club. Mají volno, tak se ubytováváme. Ubytování bereme rovnou na tři noci a usmlouváváme drobnou slevu.

9. den – 10.den

Ráno na hotelu exkluzivní snídaně, ostatně jako všechny následující tři dny. Celý den v podstatě ztrávíme na pláži a večer nějaké to pivko a exkluzivní rybička k večeři. Slunce svítí prakticky pořád, jednou v noci prší, ale do rána je zase krásně. Zvažujeme nabízené výlety od místních tuk-tukářů, ale vzhledem k tomu, že už máme něco za sebou a v turistickém letovisku, jako je Bentota stojí všechno víc, tak s úsměvem odmítáme a zůstáváme na pláži.

11. den

Hotel opouštíme kolem oběda a tuk-tukem se necháváme odvést na vlakové nádraží. Od tud pokračujeme vlakem zpět do Colomba. V Colombou odkládáme batohy do úschovny a vydáváme se ještě na projížďku městem a za nákupy čaje. Prohlídka nás celkem zklame, ale s čajem máme štěstí, tak kupujeme suvenýry. Po vyzvednutí batohů jdeme od nádraží kousek pěšky na autobus zpět na letiště. Opět linka 187 a asi hodinová cesta na letiště. Zde naše cesta končí a vracíme se zpět do ČR. Na letišti na nás ještě pár místních podvodníčků zkouší fígle s propadlou letenkou a fake hodinkama, ale to už jen s úsměvem ignorujeme.

Prozpočet

Výdaje před cestou:  Letenka Praha - Colombo - Praha (Turkish Airlines) 13.500 CZK, Vízum ETA 600 CZK
Kurzy během cesty: 1 LKR = 0,16 CZK / 1 USD = 19,80 CZK / 1 EUR = 26 CZK

Celkové náklady na celou cestu (včetně stravování, dopravy, ubytování a dalších aktivit) cca 30tisíc.

Denní rozpočet cesty

Všechny ceny uvádím v měně, kterou jsem platil a i přepočtem na koruny. U ubytování a tam, kde je uvedeno DBL je cena v cizí měně za celek, tj. za oba a v korunách pak už podělená na jednoho.

A jak to nakonec celé dopadlo ?

Myslím, že cesta v podstatě naplnila naše očekávání a od původního plánu jsme se moc neodchílili. Rozpočet byl v normě, nějaké ty “nečekané” výdaje jsme sice měli, ale to k tomu patří. Za celou cestu jsme nemuseli řešit nějaké vypjaté situace a všechno probíhalo prakticky bez komplikací. Místním podvodníčkům a nepoctivcům jsme moc šancí nedávali nebo je prostě ignorovali.

Oproti původnímu plánu jsme záměrně vynechali návštěvu starodávného města Anuradhapura, města Galle na jihu ostrova a návštěvu Pinnawaly, kde je sloní sirotčinec. Za prvé slonů jsem si oba už mnohokrát užili v Africe ve volné přírodě až dost a za druhé se nám prostě nechtělo podporovat místní turistickou atrakci, která zvířatům spíš škodí než pomáhá. Anuradhapura nám pak už prostě po návštěvě Polonnaruwy nemohla nabídnout nic nového a ten den ztrávený cestováním nám za to nestál. V Galle je pak údajně jen stará pevnost a to pozorovní velryb, které jsme nakonec zrušili, protože jsme usoudili, že na to jsou na světě lepší místa k pozorování - třeba Island. Naopak nad původní plán jsme navštívili jednu z nejkrásnějších pláží země Uppuveli, podívali se na Pigeon Island a sjížděli raftem divokou řeku v Kitulgale.

Kompletní nabídku zájezdů na Srí Lanku najdete na našich stránkách www.myway.cz